Kóta X pro rok 2017 byla vrchol kopce (nad táborem) jménem Horní Les na Javořické vrchovině v Jindřichodradeckém okrese nedaleko Základny Komáří Louka. Jednalo se o vrchol, přístupný z jedné strany otevřeným vzrostlým lesem bez spodního patra a ze strany druhé "vzrostlejším" hustníkem plném cestiček a průseků. samotný vrchol kopce byl poměrně plochý s nemnoho přírodními překážkami. Snad krom několika balvanů na severní straně.

Lokace: 49°11'16.544"N, 15°8'57.344"E

Mapa herního prostoru kolem Kóty X je zde.

Propozice pro tento ročník najdete zde.

Hry se zúčastnilo 26 hráčů ze dvou zálesáckých středisek a jednoho paintballového týmu.

Vítěz 40. ročníku: obrana.

Rozhodčí: Karel (Zaječice), Jenda a Hanka (Čáslav)

Reakce hráčů:

[U1: Brno 2] Letošní ročník Boje o kótu X se v podání zálesáckého střediska Brno 2 nesl ve znamení nasazení tajných zbraní. Vzhledem k tomu, že pravidla to umožňují, připravili jsme si dvojkombinaci obrněné vozidlo + těžká paintballová zbraň. Obrněným vozidlem byl terénní pickup Nissan zapůjčený z brněnského hřiště Red Hill a těžkou zbraní pak 37mm kanón proti útočné vozbě, takové Šedákovo poloviční dítě (z druhé poloviny zakoupený polotovar). Když se tohle dalo dohromady, vzniklo obrněné vozidlo s dělem na korbě, mířícím vzad (za 2. světové války používala takto upravené lehké nákladní automobily, tzv. portee, britská armáda v Severní Africe).

Jak to ale u novinek bývá, mají často své dětské nemoci a tudíž jsme sobotní dopoledne strávili nákupy v Jindřichově Hradci (kdy byl několikrát updatován nákupní seznam) a úpravami, tak abychom onu naši v té době stále tajnou zbraň mohli nasadit. Na střechu Nissanu se dal nasadit otočný nosič paintballové zbraně, ale tomu chyběl jakýkoliv náznak balistické (či spíše paintbalistické) ochrany a co víc, automatická zbraň - "kulomet" namontovaný v nosiči nefungoval. Tudíž se vyráběl štít z překližky, do nosiče bylo nutno namontovat jinou zbraň a dále se na vhodných místech dodělávaly střílny.

Teprve nějakou dobu po sobotním poledni a tedy po zahájení hry byl Nissan připraven k odjezdu, nejprve pro zastřílení děla a poté i do ostré akce. Vzhledem k nepřesným informacím a nedobré zkušenosti z minulého ročníku Kóty jsme se domnívali, že jsme vlastně jediná útočná jednotka ve hře a tudíž jsme do boje vyrazili bez pátrání po jiných útočných skupinách.

Do okolí Kóty X jsme dorazili někdy kolem třetí hodiny, v obtížném terénu jsme měli problémy s manévrováním vozidla a v tu chvíli na nás zaútočila jednotka obrany. Kvůli taktické chybě jsme přišli o pěší podporu vozidla a kvůli překombinovaným klamným opatřením jsme domněle přišli i o vozidlo, což nás stálo jeden další život. Projevila se absence výcviku boje ve formaci s vozidlem a také fakt, že při paintballu, narozdíl od skutečného boje, by byl problém kohokoliv ze zúčastněných vozidlem prostě přejet.

Teprve při cestě na mrtvoliště a přímo na něm jsme zjistili, že další útočné jednotky existují. Jednalo se o skupinku tří lidí (jak se později ukázalo, byli ze střediska České Budějovice) a o lidi z kurzu sebeobrany, kterým se konal na Komáří louce, jež byla zároveň mrtvolištěm. S nimi jsme se potkali jako mrtví, po oživení se nám je bohužel nepovedlo přemluvit do další akce (hráli tedy jen na jeden život), tudíž jsme se stáhli, abychom se opět zformovali do boje.

O vozidlo jsme přišli jen domněle, ale protože jsme naší "maskirovkou" oklamali i rozhodčího, byli jsme penalizování větší zranitelností vozidla. Řekli jsme si, že to nebudeme zbytečně protahovat a vyrazíme do další akce, jen co to půjde.

Tak jsme i učinili a někdy kolem páté hodiny (?) jsme dojeli na loučku pod Kótou X, kde jsme očekávali i nepřátelské auto, zapojené do hry. To jsme nenašli, setkali jsme se však s hlídkou, se kterou jsme, kroužíc kolem keřů, v nichž se schovala, bojovali. Podařilo se nám vysadit Moqqa, který vzal jednoho z nepřátel do křížové palby, ale zároveň se objevil i zbytek obrany a začal boj, který byl ve výsledku náš poslední. Po krátké bitvě, kdy to schytal Zdeněk a Moqqa jsme si zastřelili sami, byl náš Nissan vyřazen zásahy do samolepky a další boj jsme vzdali, protože kvůli mnoha zbraním bez vzduchu a početní nevýhodě už prakticky neměl smysl.

Večer byl vyřazen i poslední z útoků a všichni jsme se sešli na Komáří louce u piva, harmoniky a prostonárodních písniček.

Long story short: