Kóta X pro rok 2016 byla vrchol kopce Kamenná ve Vizovických vrších. Jednalo se o vrchol, který se dal velmi dobře bránit i bez budování vlastních obranných stanovišť. Z jednoho směru byl ke Kótě přístup mírným, svažitým terénem a z dalších tří stran byla oddělená prudkým svahem s řídším, odrostlým lesem. Samotná kóta měla tvar půlměsíce a byla poseta zákopy, které zde zbyly nejspíše jako pozůstatky povrchové těžby.

Lokace: N 49°13‘79,4“, E 17°70‘53,5“

Mapa herního prostoru kolem Kóty X je zde.

Propozice pro tento ročník najdete zde.

Hry se zúčastnilo 34 hráčů ze tří zálesáckých středisek a čtyř paintballových týmů.

Vítěz 39. ročníku: obrana.

Rozhodčí: Peří (paintball-hall.cz) a Karel (Zaječice)

Reakce hráčů:

[O: spojená skupina 4 týmů] Pro nás byla Kóta X letos premiérou. Již při studování konceptu se mi hra líbila a asi předbíhám, když řeknu, že se mi líbila i v reálu.

Naši jednotku, která měla za úkol bránit Kótu X tvořily družstva Poslední legion, Žabí Crew a Warhammers. Velení jsem dostal já, i když s takovýmito ostřílenými válečníky je velení spíše formální záležitost, protože vše funguje samo.

a Kótě jsme se rozhodli nestavět žádné opevnění a využívat pouze relativně výhodného terénu. Bylo jen jedno krizové místo pro útok, z kterého skutečně všechny útoky potom přicházeli. Byla to relativně dlouhá rovinka se silnými stromy. Než stavět opevnění, raději jsme pátrali. Naše průzkumy probíhali téměř nonstop po celou dobu hru.

První útok začal asi v 15:00 (nepamatuji se přesně ). Nepřítel nebezpečně ve velké síle kroužil kolem základny a hledal výhodnou pozici. Ostřelovali jsem je na daleko, ale efekt bez výsledku. Jako velitel jsem byl trošku nervózní, protože půlku lidí jsme měli zrovna venku na patrolách. Naštěstí nepříteli trvalo dlouho než se zformoval a my tak mohli udělat totéž.

Jelikož se nám zdálo, že nepřítel příliš dlouho váhá, rozhodli jsme se zahájit útok sami. Nepřítel palbu opětoval, trošku se roztáhl do křídel a šel do toho. Začal nás vytlačovat zpět k naší základně. Takticky jsme ustupovali a spotřeba munice rostla. Bojovalo se hodně na dálku, takže přesných střel bylo jako šafránu. Bylo třeba každého nepřítele dostatečně zasypat. Situace se zdála kritickou. Nepřítel začala hbitě postupovat středem a naše pravá to viděla také zle. Na levé byly menší přestřelky, ale ani tam to nestálo. Naštěstí z pravé se vynořili Warhammeři, který bojovali před tím v prostoru a pomohli nepřítele zastavit. Situace se zhoršovala na levé, kdy to bránil náš desátník Dejf úplně sám. Běžel jsem mu na pomoc a začal náš koncert. Z vršku jsem Dejfovi přibíjel nepřítele k zemi, zatímco on, pod horizontem si pro ně chodil z boku a po každém padlém se postupně stáhl. A tak jsme to dělali pořád do kola. Zásoba munice byla mizerná, měl jsem posledních pár kulí v zásobníku, ale včas jsme vše zvládli. Naše obrana byla beze ztrát. Jen chudák náš malý bojovník od Warhemmerů málem přiznal trhlou kuli v hlavni.

I když jsme věděli, že nepřítel zaútočí až ráno, podnikali jsme dál celonoční patroly. Nikoho jsme bohužel nenašli.

6:28, polohlasné zvolání „kontakt“!Půlka z nás sice polehává, ale jsme připraveni. V ranní mlze, pološeru spatříme plížící se hladové nepřátele. Začíná boj na blízko. Desátník George střílí úspěšně ze spacáku, pro změnu desátník Dejf to do spacáku úspěšně dostává. Útok je odražen, na naší straně dva padlí. Po té zbytky nepřítele ještě o něco pokusí, ale opět neúspěšně. Dobojováno je něco po sedmé hodině ranní. Obrana se ctí vytrvala, nepřítel nám však nedal nic zadarmo.

Díky za hru, bylo to pěkné.

Pozdravy mým hochům z Posledního legionu, spřáteleným Žabí Crew, Warhammerům a Martinovi. Speciální pozdrav nejmenšímu z Warhammerů!

[U3: Brno 2] Letos jsme již podruhé za sebou dosáhli 100% mechanizace za cenu jen nevelkého zpoždění celého plánu; a spousty ušetřených kilometrů v nohách.

Jelikož jsme byli početná jednotka, rozhodli jsme se udělat průzkum Kóty X v plné síle. Poslední úsek motorizované cesty jsme se ve 12 hráčích nasoukali do Fordu Galaxy, který měl v tu chvíli problém dostát svého jména. Desátník Fidla si v tom lidském chuchvalci zasáhl nezajištěnou zbraní vlastní koule, které ihned intenzivně oplakal; naštěstí se však herní bůh slitoval a střela se rozbila až o podlahu!

Cestou z údolí na vysoký hřeben se nám povedlo navázat kontakt s dalším útokem v podání Delta teamu. Po spojení jsme pokračovali ke Kótě X. Jelikož se nám po nástřelu z vrcholu Kóty zdál terén vyvýšený a nevhodný k útoku ze směru postupu, rozhodli jsme se vrcholek obejít těsně za hranicí dostřelu v organizované formaci.

Jakmile jsme dosáhli příhodného, rovinatého terénu pro útok, šli jsme do toho naplno; nepřítel se nezdál být ve velkém počtu. Koordinace útoku nám bohužel zabrala přes čtvrt hodiny a tak se přihodilo, že se po zahájení akce již vracely hlídky obránců - nám do boku, Delta teamu do zad. Náš bok nás bolel víc a celý útok pro nás skončil katastrofálně… Ztráty vlatní ku cizím činily 10:2

Terén letošní Kóty se ukázal jako extrémně dobře bránitelný. Vrcholek ve tvaru půlměsíce byl poset záhluby připomínajícími zákopy a obránci měli ideální krytí jen za pomoci “přírodního” terénu. Navíc ve směru postupu končily poslední silnější stromy na hranici dostřelu a dále se vyskytovaly jen mladší stromy, které neposkytovaly ideální krytí. Při poměru obránců vůči útočníkům takřka 1:1 byly šance na úspěšný útok mizivé.

Rozstřílení jsme se postupně stáhli z mrtvoliště a přeskupili na lízání ran a plánování dalšího postupu. Hlavní útok jsme naplánovali na šestou hodinu ranní. Tentokrát jsme jej chtěli vést z odlišného směru, nikoli frontálně proti celému perimetru zároveň.

Jak už to tak bývá, zmateni neproniknutelným ranním šerem jsme provedli útok z úplně stejného směru, jako první den odpoledne. Jelikož byli obránci na ranní akci připraveni, byly velmi podobné i její výsledky. Při konstalaci životů útočníku vůči obráncům 6:23 jsme se po sedmé hodině ranní rozhodli bitvu odpískat.